Další den a ráno se táborem rozezněla nová písnička 🎶 Vstávej, Vendelíne, vstávej… 🎶.

Těla jsme rozhýbali při rozcvičce, zaběhli si na snídani a pustili se do oddílových programů.
První oddíl si kreslil vlastní pexeso, druhý vyráběl postavičky z klacíků a bavlnek a každá samozřejmě dostala své jméno. Třetí oddíl slavil Halloween, zatímco čtvrtý se vydal na procházku k rybníku, kde si zahrál na schovávanou. Po večerní zkušenosti se zákeřnou liškou si pátý oddíl stavěl pro své slepice kurníky a šestý oddíl doladil svůj pokřik a poté si zahrál různé hry.

Po poledním klidu se rozzvonil překladač Tlumočník 1. Znamení, že chce s námi obr mluvit.
Rychle jsme se seběhli, abychom nepropásli tak velkou příležitost. Vendelín se ale špatně vyspal, už dlouho nejedl a chyběla mu melodie, po které by se mu lépe spalo. Domluvili jsme se, že se pro dnešní večer naučíme nějakou ukolébavku.

Pak se nám svěřil, že ve své brašně nosí hodiny, které rozbil, a vydal se k nám proto hledat hodináře.
Nakonec, trochu ostýchavě, přiznal i svůj problém. V brašně neměl jen hodiny, ale i pytle s tabákem, na kterém je závislý. Ví, že je to zlozvyk, a chtěl by se ho zbavit.

Vědci neváhali, přikryli Vendelínovi oči, ucpali nos a začali z brašny vyhazovat pytle s tabákem. V tu chvíli dorazily z terénu badatelky Vasila a Vloděnka. Ty přišly s nápadem vyrobit nosítka a pytle odnést co nejdál od tábora.

V časovém limitu dvou hodin se badatelské skupiny pustily do práce. Vyráběly nosítka a vydaly se na cestu. Musely si hlídat čas, kdo se nestihl vrátit, tomu se vzdálenost zkracovala o sto metrů za každou minutu zpoždění.

Večer jsme Vendelínovi odkryli oči a vyndali šátky z nosních dírek, ale on se divil, proč je tabák stále cítit.
Stala se OBRovská tragédie!
Vědec Evžen omylem vyhodil pět špatných pytlů,  ve kterých byly ve slámě schované drahokamy do jeho hodin.

Naštěstí máme naše badatelky v terénu, které se vrátí na všechna zaznačená místa v mapě, odnesou zbytek tabáku a přinesou drahokamy zpět.

Abychom Vendelína uklidnili, dali jsme mu sladkosti, které jsme mu slíbili, a zazpívali ukolébavku složenou přímo pro něj.
Jakmile jsme měli jistotu, že Vendelín spí, vydali jsme se do jídelny, kde nás čekala diskotéka. Při ní jsme společně oslavili Emilky 10. narozeniny.